Tento přední český lesnický a rybářský odborník, jehož působištěm byl po téměř čtvrt století velkostatek Lnáře, rozkládající se na pomezí středních, jižních a západních Čech, pocházel z významného právnického rodu.
Theodor Mokrý na svět přišel 1. 7. 1857 ve Vodňanech jako čtvrté z osmi dětí notáře Antonína Mokrého (1820–1883), účastníka říšského sněmu ve Vídni a Kroměříži v roce 1848, a Marie Pávkové z Lišova (1833–1871). Jeho strýcem byl ThDr. Vojtěch Mokrý (1803–1882), generální vikář českobudějovického biskupa Jana Valeriána Jirsíka. Bratr Otakar Mokrý (1854–1899), notář a básník, tvořil spolu s Juliem Zeyerem a Františkem Heritesem takzvaný vodňanský literární trojlístek. Právnické činnosti se věnoval také další z bratrů Antonín Mokrý (1855–1925) a jeho stejnojmenný syn i vnuk.
Odborné vzdělání získal na vyšším lesnickém ústavu v Bělé pod Bezdězem a na zemědělské vysoké škole ve Vídni. Od roku 1879 působil na schwarzenberských velkostatcích Protivín, Český Krumlov a Chýnov. Do Lnář nastoupil v květnu 1891 na základě konkurzu a nejspíše i doporučení strýce z matčiny strany Ing. Lamberta Pávka, který tu byl ředitelem staveb a posléze i panství. Mokrý převzal s titulem lesmistra správu lesů a rybníků, od 1. 1. 1900 pak současně i celého panství jako administrátor (ředitel), takže strýce na daném postu vystřídal. Roku 1911 byl jmenován lesním radou. Funkce administrátora se vzdal k 1. 7. 1922, lesním správcem ovšem zůstal až do 1. 10. 1924, kdy se odebral na trvalý odpočinek do Písku.
Lesní hospodářství lnářského velkostatku významně zmodernizoval. Založil rozsáhlou a důmyslnou odvodňovací síť, snažil se získávat a uplatňovat co nejkvalitnější osivo, zachraňoval jedle, zaváděl pěstování modřínu a cizokrajných dřevin, zalesňoval neproduktivní pozemky, zavedl chov anglických bažantů. V rybničním hospodářství záhy díky intenzivní teoretické přípravě a praxi také vynikl, ač byl původně v daném směru laikem. Během dvou let dokázal s Ing. Pávkem opravit hráze rybníků stržené při povodni v červnu 1895. Aby se napříště lépe předcházelo podobným potížím, dal propojit jednotlivé rybniční hajnice telefonem. Práci při výlovech nově usnadňovaly úzkokolejné dráhy. Zlepšil výživu a ochranu ryb, čímž zvýšil produkci, současně ale zajistil též její odbyt po celé střední Evropě. Se svým podřízeným Václavem Peckou vyšlechtil po čtrnáctiletém úsilí novou vysokojakostní odrůdu kapra lysce – lnářského modráka, poprvé veřejně představenou roku 1921. U rybníků nechal vysazovat vrby, zakládal vrbovny a ve Lnářích otevřel košikářskou školu.
Jako uznávaný odborník byl členem a funkcionářem řady orgánů a spolků – České lesnické jednoty, Spolku českých lesníků v Praze, Ústřední jednoty rybářské ve Vodňanech, Prvního Českého rybářského spolku v Písku, Národohospodářského ústavu při České akademii věd a umění, České rady zemědělské v Praze, správních rad místní dráhy Březnice – Strakonice s odbočkami, České lesnicko-dřevařské banky, též přísežným znalcem zemského soudu pro odhad velkostatků atd. Zpracovával odborné posudky pro různé externí zadavatele.
Sepsal, přednesl a publikoval (v domácích i zahraničních periodikách) celou řadu odborných článků a referátů, například Deset let invaze bobříka pižmového (1920) či Zlatonosná hornina lesní oblasti velkostatku Kasejovického a Lnářského v okresu Blatenském (1925–1926). Zásadní význam pak má jeho kniha Hospodářství rybniční (1935).
Ve výslužbě se věnoval hlavně akademické a poradenské činnosti. Přednášel na Českém vysokém učení technickém v Praze, asistoval při státních závěrečných zkouškách. Zasloužil se o zřízení rybářské školy ve Vodňanech a hydrobiologické stanice u rybníka Velký Pálenec na velkostatku Lnáře. Za celoživotní vědeckou, pedagogickou a veřejnou činnost obdržel od Vysoké školy zemědělské v Brně čestný doktorát technických věd. Zemřel 11. 8. 1945 ve svém domě v Denisově ulici čp. 881/2 na Budějovickém Předměstí v Písku. Je pohřben v rodinném hrobě na starém hřbitově ve Vodňanech (dnes Park Jana Pavla II.). Jeho osobnost připomíná též pamětní deska odhalená roku 2000 před vodňanskou rybářskou školou.
Vladimír Červenka, Státní oblastní archiv v Plzni, 5. oddělení
O autorovi
Mgr. Vladimír Červenka působí jako archivář ve Státním oblastním archivu v Plzni, 5. oddělení, pracoviště Klášter u Nepomuka.
