Po vzniku Československa bylo třeba do státních úřadů v pohraničí dosadit české úředníky, protože zdejší obyvatelstvo bylo považováno za nespolehlivé, o čemž svědčil též pokus o odtržení pohraničních území. Také železniční doprava a pošta byly považovány za natolik důležitá odvětví, že do nich byli povoláváni čeští zaměstnanci. Pro děti těchto lidí bylo nutné zajistit českou školu, pokud se neměly v německém prostředí odnárodnit. To však nebylo jednoduché, neboť nebyly vhodné budovy.
V Karlových Varech byl téměř všechen nemovitý majetek v rukou buď města, nebo soukromníků. Zde se prostory pro českou školu nenašly. Více možností poskytovaly Rybáře, kde vznikala česká menšina. A tak se stalo, že první české školy pro Karlovy Vary vznikaly na území sousedního města, neboť Rybáře tehdy byly samostatným městem.
Česká obecná menšinová škola v Rybářích byla ustavena již ve školním roce 1919/1920. První sídlo našla v budově německé obecné a měšťanské školy v Rybářích čp. 336/15, kde jí byly vyhrazeny přízemní prostory. To bylo ovšem jen provizorní řešení, škola potřebovala svou vlastní budovu. Řídícím učitelem se stal Roman Houska. Při zahájení činnosti měla škola 89 žáků ve dvou třídách. V následujícím školním roce došlo k přestavbě nákladem 100 tisíc Kč. V roce 1923 byla otevřena Česká měšťanská menšinová škola Rybáře. I ta byla prozatímně umístěna v budově německé obecné a měšťanské školy. Již roku 1924 se obě české školy dočkaly vlastní budovy. Stala se jí reprezentativní třípatrová budova čp. 425/40 na rohu dnešních ulic Šmeralova a Elišky Krásnohorské, tedy rovněž v Rybářích. Postavil ji pražský stavitel Ladislav Machoň za 2 miliony Kč. Na štítu budovy byl umístěn asi metr velký státní znak, který byl po záboru pohraničí zakryt černým plátnem. Přežil též dobu socialismu a je na budově dosud, i když mezitím státní znak doznal proměn. Slavnostní otevření školy se konalo 6. ledna 1924 za přítomnosti senátora Emanuela Hrubého z Prahy. Nová škola dostala zajímavý dárek, a sice poprsí prezidenta Masaryka, které zhotovil z kararského mramoru akademický sochař Josef Mařatka. Předtím bylo toto dílo vystaveno v Paříži.
Obecná škola začínala dvěma ročníky, v následujících dvou letech přibyl vždy jeden ročník, od školního roku 1928/1929 měla pět ročníků. Měšťanská škola měla zpočátku dva ročníky, postupně dosáhla počtu čtyř ročníků, přičemž v některých ročnících bylo nutno zřizovat paralelní třídy. V září 1924 vznikla česká mateřská škola, která našla své místo v téže budově.
V roce 1923 byla založena měšťanská škola v Karlových Varech. Měšťanská škola byla ustavena již v září, nebyl však jmenován ředitel ani učitelé. Teprve když byli jmenováni učitelé František Věšín z Mostu, který se později stal ředitelem, a dále J. Novák, který přišel z Potůčků, bylo možno zahájit pravidelné vyučování. Stalo se tak až 5. listopadu 1923. Škola sídlila v německém gymnáziu na dnešním nábřeží Jana Palacha. Otevřeny byly dva ročníky. Do prvního ročníku se pří hlásilo 64 žáků, do druhého 31 žáků. Většina žáků pocházela z Rybář nebo z Nového Sedla, ostatní byli z Karlových Varů.
České školy se potýkaly s řadou problémů. Jedním z nejvážnějších byl nedostatek kvalifikovaných učitelů. Situaci v tomto směru hodnotil učitel Roman Houska v Karlovarských listech 19. května 1923. „Učitel ten klidně a mnohem laciněji byl živ, po skončeném vyučování buď šel na hon, nebo na ryby, v tom či onom spolku či organizaci buď něco dělal, nebo nedělal, nikdo se o to nestaral, zkrátka klidně žil. Najednou je vytržen a vydán nepříjemnostem s bytem, se stravou, je často ohrožován na životě milými sousedy, musí být činným ve všech spolcích, utrácet ve schůzích, které se často do noci protáhnou, vlastní peníze a zdraví, nikdo se ho neptá: Máš na to, či nemáš? Vezmi, kde vezmi, do schůze a zábavy jít musíš… Toho všeho ušetřen je ve vnitrozemí.“ Z uvedených důvodů učitelé neradi opouštěli svá místa ve vnitrozemí. Nedostatek učitelů byl řešen tím způsobem, že do pohraničí byli posíláni povinně absolventi školských ústavů. Ti měli vědomosti, nikoli však zkušenosti. To se učiteli Houskovi nelíbilo. Podle jeho mínění by děti v pohraničí neměly být pokusnými králíky pro nezkušené učitele. „Oceňte však namáhavou práci menšinového učitele, odměňte patřičně jeho přičinění, umožněte snesitelné živobytí, přijdou učitelé rádi. Dosaďte na školy učitele starší, o kterých se může předpokládati, že přece řadu let vydrží…“
Začátky českého školství v pohraničí tedy nebyly jednoduché, avšak díky úsilí učitelů se je dařilo řešit.
Antonín Mařík, Státní okresní archiv Karlovy Vary
Reference a odkazy
Prameny a literatura:
Státní okresní archiv (dále jen SOkA) Karlovy Vary, fond Archiv města Rybáře, ukn 11, inv. č. 12, s. 489, 529.
SOkA Karlovy Vary, fond Česká měšťanská menšinová škola Rybáře.
SOkA Karlovy Vary, fond Česká obecná menšinová škola Rybáře.
Česká menšinová škola v Rybářích. Stráž míru, 1969, č. 3 (21. 1.), s. 3.
Karlovarské listy (Severozápad) 1923–1924, roč. 1–2.
O autorovi
PhDr. Antonín Mařík působí jako archivář ve Státním okresním archivu Karlovy Vary.
