Náhled do života venkovské šlechty v časech republiky a protektorátu
Zámek a panství Oselce se od roku 1832 až do konfiskace v roce 1945 nacházely ve vlastnictví hraběcího, původem porýnského ministeriálního rodu Boos-Waldecků, který se v českých zemích objevuje již kolem roku 1700, ale teprve v první polovině 19. století zde zakotvil trvaleji. Oselce byly jeho hlavním sídlem. K nim držel ještě statky Starý Smolivec (do 1887) a Defurovy Lažany (do 1897). Významnou postavou rodu byl Viktor (st.) (* 1840, † 1916), milovník poetického díla Jaroslava Vrchlického a jeho překladatel do němčiny.
Zlatá dvacátá léta v Oselcích
Zámecká návštěvní kniha byla založena v roce 1925 za Viktora (ml.) Boos-Waldecka (* 1871, † 1973) poté, co se oženil s Marií Annou „Mariettou“ Stillfried-Rattonitz (* 1890, † 1968) a narodil se jim první potomek, syn Rudolf. Působivě provedený malovaný titulní list jako by na to vše poukazoval. Vidíme na něm oselecký zámek – domov rodiny, který doprovázejí rodové erby Boos-Waldecků a Stillfried-Rattonitzů. Reprezentují manželství dvou urozených osob, lhostejno, že československá republika šlechtické tituly a výsady již od roku 1918 neuznávala. V dolní části titulního listu pak vidíme kapli sv. Markéty nad Oselcemi – lokálně významné poutní místo a symbol věrnosti boos-waldeckovského rodu římskokatolické víře, v níž zajisté mínili vychovávat i své děti. Obrázek je signován jménem M. Büngener a datován. Vše obklopuje růžové větvoví a doplňuje rýmovaná německá sentence o tom, že kde sídlí láska, tam je i pokoj, Boží požehnání a žádná nouze. Po titulním listu následuje další, na němž je napsáno osobní heslo hraběte „Ex fide fortis!“, tedy „Statečný (silný, pevný) díky víře!“
Příbuzní, přátelé, sousedé a umělci
Chronologické rozmezí vlastních zápisů je ohraničeno daty 10. 8. 1925 a 26. 8. 1943. Návštěvní kniha zámku v Oselcích přibližuje společenský a trochu i kulturní život sídla bývalé šlechty v časech první republiky a zčásti též v době pomnichovské a za druhé světové války. Najdeme v ní podpisy a zápisy od příbuzných a spřátelených osob i různých dalších jednotlivců. Dovídáme se tak, že do Oselec jezdili kromě ostatních Boos-Waldecků a spřízněných rodin Obauerů, Spiegelfeldů a Stillfriedů například Auerspergové i jejich nešlechtičtí nástupci Plavcovi ze Zelené Hory, Pálffyové z Březnice, Seilernové, Kerssenbrockové, Bukůvkové, Draskovichové či Kinští. Téměř každoročními hosty byli Goldeggové z blízkých Chanovic. Na oseleckém zámku se také muzicírovalo. Hudbě se věnoval zřejmě sám zámecký pán, zcela jistě jeho bratr Reinhold Boos-Waldeck (* 1876, † 1951), a to v rámci příležitostných smyčcových kvartet. Jejich kolegy byli nejprve Karel Čapek (nikoli ovšem stejnojmenný spisovatel) a Josef Rott (tento je spolu s Reinholdem v knize zvěčněn i formou karikatury), posléze Jaroslav Svoboda a Josef Peška, zakladatel Československého kvarteta, později po něm zvaného Peškovo kvarteto.
Dále dokládá kniha kupříkladu návštěvu spisovatelů Rudolfa Richarda Hofmeistra a Alexandra Berndorfa, akademického malíře Roberta Schlossera, ale třeba i starosty města Nepomuka Václava Kubíka. Dvakrát byl v Oselcích hostem také Dr. František Tomášek, pozdější pražský arcibiskup a kardinál, tehdy ovšem ještě pedagog Arcidiecézního kněžského učiliště v Olomouci. Několikrát zanechal v knize svůj zápis i P. Antonín Petr, farář a osobní děkan z Kotouně, jenž byl v patronátním vztahu k majitelům oseleckého velkostatku a sloužil též mše v zámecké kapli sv. Jiří a v poutní kapli sv. Markéty.
Vladimír Červenka, Státní oblastní archiv v Plzni, 5. oddělení
Reference a odkazy
Prameny a literatura
Státní oblastní archiv v Plzni, pracoviště Klášter, Velkostatek Oselce (nezpracováno).
MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I – A–M. Praha: Argo, 2008.
O autorovi
Mgr. Vladimír Červenka působí jako archivář ve Státním oblastním archivu v Plzni, 5. oddělení, pracoviště Klášter u Nepomuka.
