V roce 2024 slavíme 125 let provozu na železniční trati Karlovy Vary – Johanngeorgenstadt, známé pod názvem „Krušnohorský Semmering“.
Stavbě místní dráhy Karlovy Vary – Potůčky – Johanngeorgenstadt předcházela řada nerealizovaných návrhů a projektů. Nová trať vznikala na popud místních firem a podnikatelů v několika fázích. Jako první byla postavena trať z Chodova přes Novou Roli do Nejdku. Byla vybudována a provozována Rakouskou společností místních drah (ÖLEG). Koncese byla udělena v září 1880, první nákladní vlaky po 14 km dlouhé trati vyjely již v říjnu 1881. Na tuto trať navazovala řada vleček do dolů a místních podniků. Trať byla napojena na Buštěhradskou dráhu v Chodově, kde vedle vlastního nádraží měla své kolejiště a budovy. Koncová stanice v Nejdku byla takzvaně hlavová – byla tvořena soustavou slepých kolejí, a tudíž neumožňovala objetí soupravy.
Dokončení tratě do Nejdku inspirovalo další projekty, zejména když na saské straně dorazila v roce 1883 dráha až do Johanngeorgenstadtu. Došlo zde k ostrému konkurenčnímu boji mezi různými zájmovými skupinami, v nichž byli zastoupeni jak místní podnikatelé, tak obce. Nakonec zvítězila varianta z Nejdku přes Pernink, Horní Blatnou a Potůčky do Saska. Projekt zahrnoval i napojení Karlových Varů na stávající nejdeckou trať. Koncese ke stavbě místní dráhy Karlovy Vary – Johanngeorgenstadt byly vydána v prosinci 1895, dráha byla koncesována na místní významné osoby (zástupce panství), podnikatele a vídeňskou firmu C. T. Petzold. Toto uskupení po vydání koncese založilo akciovou společnost místní dráhy. Koncese zahrnovala vybudování spojky mezi karlovarským Centrálním (Dolním) nádražím, kde končila trať z Mariánských Lázní, a buštěhradským (Horním) nádražím, dále spojku z odbočky Sedlec přes Starou Roli do Nové Role a nový úsek z Nejdku na saské hranice. To zahrnovalo mimo jiné dvě peážní smlouvy – pro použití Buštěhradské dráhy z Horního nádraží k odbočce Sedlec a pak pro nejdeckou trať z Nové Role do Nejdku. Stavba byla zahájena v roce 1897. Zahrnovala vybudování výše zmíněných spojek a nových úseků, úpravy karlovarského Horního nádraží, rozšíření kolejišť a výstavbu nových budov stanic na původní nejdecké lokálce. Nádraží v Nejdku bylo postaveno nové, podstatně větší, a to původní začalo sloužit jiným účelů dráhy. Výtopna v Nejdku se dočkala rozšíření a vybudování zakryté točny. Stavba nového úseku z Nejdku na hranice se v náročném terénu protáhla na dva roky. Slavnostní zahájení provozu proběhlo 15. května 1899. Provoz dráhy zabezpečovaly na účet vlastníka Rakouské státní dráhy s ředitelstvím v Plzni.
Pro provoz bylo nakoupeno 5 lokomotiv řady 97 (310.0), 4 lokomotivy řady 73 (414.0), 16 osobních, 9 služebních a 34 nákladních vozů, k tomu 1 drezína (na ruční pohon) a 8 vozíků. Rok po zahájení provozu byly zavedeny sezonní osobní vlaky přes letní měsíce. Rozsah dopravy postupně narůstal a na tom nic nezměnil ani vznik Československa. Kolem roku 1924 došlo k prudkému nárůstu nákladní dopravy, jejímž středobodem byla díky rozvinutému průmyslu stanice Nejdek. V roce 1925 byla místní dráha zákonem č. 156/1925 Sb., podle kterého nabývá stát drah zaručených státem anebo zemí Českou, zestátněna a k převzetí došlo k 1. října 1925. S rozšiřováním výroby docházelo vedle nárůstu nákladní též k posilování osobní dopravy. V roce 1927 se v Nejdku objevila autobusová doprava. Souběžně s rozšiřováním dopravy byly upravovány staniční budovy, modernizováno či nově instalováno technické vybavení, zabezpečovací zařízení a spojovací systémy. V roce 1932 začaly na trati jezdit první motorové vozy, o rok později došlo k úplné motorizaci trasy Chodov – Nejdek. Začala se projevovat hospodářská krize a s ní i pokles nákladní dopravy, který trval do roku 1936. Rok 1938 přinesl nejprve nepokoje, následně evakuaci českého obyvatelstva a pak rozdělení republiky. Tratě v pohraničí přešly do správy Společnosti německé říšské dráhy (DRG) a průmysl na válečnou výrobu. Paradoxem bylo, že v průběhu druhé světové války došlo k výstavbě přístřešků na zastávkách Nejdek-Oldřichov a Potůčky-zastávka, k postavení čekárny v Nové Roli-zastávce a nových záchodů v Perninku. K přístavbě objektů se zabezpečovacím zařízením došlo ve Staré Roli, Nových Hamrech, Perninku a Horní Blatné. Kolem trati poblíž větších provozů vznikly zajatecké a koncentrační tábory. Blížící se konec války přinesl nálety a v jejich důsledku destrukci karlovarského železničního uzlu. Návrat Československých státních drah na místní tratě začal 24. května 1945 odjezdem obsazovacího vlaku z Plzně. Zpočátku jezdily vlaky z Chodova do Nové Role a ze Staré Role do Johanngeorgenstadtu, v říjnu 1945 bylo zprovozněno spojení až na Horní nádraží. Na podzim odváželi svou kořist Sověti, na Vánoce 1945 začal odsun obyvatel německé národnosti, a to nejprve do východní zóny (z Nejdku). Odsun pokračoval v roce 1946. V roce 1947 byl vydán zákaz jízdy do Johanngeorgenstadtu, což způsobilo těžké provozní problémy, protože se tam nacházelo veškeré potřebné provozní zázemí. Potůčky byly bez točny a vodárenského zařízení. Koleje do Saska a tím i průjezdnost trati však zůstaly naštěstí z obou stran hranice zachovány, v Johanngeorgenstadtu se v dobách zimních kalamit otáčela karlovarská sněhová fréza Henschel a projížděly tudy příležitostné nákladní vlaky. Průběžně rostla osobní doprava (prodej jízdenek Nejdek – 1945 – 20 tisíc, 1946 – 59 760, 1947 – 90 246, 1948 – 140 551). Padesátá léta přinesla smršť nejrůznějších reorganizací a budovatelských aktivit. Na popud podniků přibyly nové zastávky, docházelo k úpravám staničních budov. Rostla jak přeprava osob (Nejdek 1953 – 475 967, Potůčky 27 884), tak nákladů. V roce 1955 skončila na této dráze parní trakce v osobní dopravě, v následujících letech byly opraveny vodárny v Nejdku a Horní Blatné – doprava nákladů zůstala do roku 1978 v parní trakci. V souvislosti s výstavbou sídliště v Nové Roli vznikla v této stanici koncem 50. let vlečka pro dopravu stavebního materiálu. Postupně byly dále upravovány objekty ve stanicích ve prospěch cestujících i drážního personálu. V roce 1961 byla zrušena točna v nejdecké výtopně a nahrazena výhybkou, o rok později byla v Nejdku dobudována nová čekárna. V průběhu 60. let došlo i ke změnám v organizaci dopravy, modernizovalo se zabezpečovací zařízení a parní lokomotivy byly pomalu, leč neodvratně nahrazovány motorovými. Z důvodu nárůstu zásilek bylo roku 1965 nutno upravit nejdecké kolejiště. Se změnami průmyslu mizely postupně i některé vlečky. V roce 1978 došlo k úpravám nástupišť v Nové Roli. Narostla rekreační doprava o víkendech a trend pokračoval v 80. letech. V roce 1988 bylo zbouráno v Karlových Varech staré Dolní nádraží, aby ho nahradila dlouhá léta rozestavěná betonová obludnost (mj. společná pro vlaky a autobusy), dokončená z finančních důvodů až v roce 2000. Po roce 2008 ho následovala výtopna, dílny a přilehlá skladiště ve jménu zbytečného hypermarketu, který pro odpor obyvatel nakonec nebyl vybudován. Po roce 1990 byl postupně likvidován průmysl a na trati převládla osobní a rekreační doprava. V roce 1991 se oficiálně obnovilo železniční spojení do Saska. Po roce 2000 probíhaly na trati rekonstrukce železničního svršku, zabezpečovacího zařízení i opravy některých staničních budov. A pokračovala též výše zmíněná likvidace zbylých původních objektů Dolního nádraží. Díky mezistátnímu spojení však zatím nehrozí bezprostřední likvidace této trati, vedoucí romantickou a turisticky atraktivní krajinou Krušnohoří. Můžeme tedy doufat, že se v provozuschopném stavu dožije svého kulatého výročí v roce 2029.
Michael Pešťák, Státní oblastní archiv v Plzni, 1. oddělení
Reference a odkazy
Literatura:
Krušnohorský Semmering Karlovy Vary – Johanngeorgenstadt. Sokolov, 2009.
PEŠŤÁK, Michael. Krušnohorský Semmering. Seminář západočeských archivářů, Nové Hamry, 19. 10. 2022 (přednáška).
ROH, Michal. Tepelská dráha aneb po pražcích z Mariánských Lázní do Karlových Varů. Sokolov, 2008.
Obrázky:
(všechny snímky pocházejí z: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezni%C4%8Dn%C3%AD_tra%C5%A5_Karlovy_Vary_%E2%80%93_Johanngeorgenstadt)
O autorovi
Mgr. Michael Pešťák působí jako archivář na 1. oddělení Státního oblastního archivu v Plzni.
