Zajímavosti

Neúspěšný podnik úspěšného cukrovarnického experta Huga Jelínka a jeho pozůstatky v DEPU 2015

Od 60. let 19. století pěstování cukrové řepy zaručovalo stálé a vysoké výnosy. Tato plodina však má vysoké nároky na kvalitu půdy, a ne všude se jí daří. V Plzni působil Hugo Jelínek, uznávaný cukrovarnický odborník, který stál u počátku cukrovarnického oboru ve Škodově strojírně. Zasloužil se o export cukrovarnických strojů a podílel se na založení prvního zahraničního zastoupení Škodovky v Kyjevě. Inicioval založení Rolnického akciového cukrovaru v Plzni, pro který získal 214 akcionářů. Akciový kapitál ve výši 150 000 zlatých byl rozdělen do 750 akcií. Stavba probíhala rychle a během sedmi měsíců stál moderní velkokapacitní cukrovar. Jelínek dohlížel na montáž zařízení, které z velké části dodala Škodova strojírna. První kampaň proběhla v roce 1869.  

Potíže plzeňského cukrovaru

Dodávky řepy pro tak velký cukrovar začaly být brzy problémem. Řepa ke zpracování se musela vozit i ze vzdálených míst, což zvyšovalo provozní náklady. Jelínek však věřil, že počáteční potíže budou překovány. Přesvědčil plzeňského starostu Emanuela Tuschnera, který zastával post finančního ředitele cukrovaru a byl také předsedou plzeňské Občanské záložny o získání půjček. Vedle otázky financí musel cukrovar řešit i technické a provozní potíže. Po vylisování šťávy si řepné řízky odváželi sedláci jako krmivo pro dobytek. Voda vytékala z jejich povozů a znečišťovala dlažbu ve městě, což se Plzeňanům nelíbilo. Pohotový Hugo Jelínek rychle zjednal nápravu a zkonstruoval šroubový lis, který odstranil zbytkovou vodu z řízků. Cukrovar v Plzni se tak zasloužil o nový vynález, který se od té doby široce používal. Cukrovar však neprosperoval. Již v roce 1872 dosáhly dluhy výše 246 000 zlatých, také úroda řepy v té době nebyla v Čechách uspokojivá a poslední ránu pro podnik představoval krach na vídeňské burze v roce 1873.

Druhý život budovy: vozovna, kotelna a coworking

Po pouhých pěti letech činnosti vyhlásil cukrovar v roce 1874 úpadek a byl prodán v dražbě Městské spořitelně. Dodnes ho však připomíná název ulice — Cukrovarská a komplex budov, který od konce 90. let 19. století sloužil jako vozovna a dílny pro potřeby městské hromadné dopravy, nejprve pro tramvaje a později pro trolejbusy. Současně zde byla zřízena i městská parní elektrárna, jejíž zařízení dodaly Škodovy závody. V provozu byla do roku 1928 a pak již sloužila jen jako kotelna pro celý areál. V průběhu let se areál dočkal několika přestaveb a doplnění o nové stavby. Dnes je zde kulturní centrum Depo 2015, kde sídlí také několik firem a obchodů. V areálu jsou i prostory sdílených dílen a kanceláří.

Ladislava Nohovcová, Státní oblastní archiv v Plzni, 3. oddělení

Prameny a literatura:

Akciový cukrovar v Plzni, technický výkres, nedatováno, archivní sbírka Škoda Plzeň, technická dokumentace, inv. č. 5/15.

KRÁTKÝ, Vladislav. Osobnosti v dějinách Škodovky, Plzeň 1996, s. 20–21.

Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III. díl, Praha 2003, s. 81–82.

Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Depo2015 [online]. Dostupné z https://cs.wikipedia.org/wiki/Depo2015