Břetislav Holakovský byl jedním z výrazných spolutvůrců veřejného prostoru v Plzni a okolí ve 2. polovině 20. století.
Břetislav Holakovský se narodil v severočeských Předlicích 18. července 1926. Vyučil se rytcem a nejprve pracoval jako dělník. V letech 1946–1947 absolvoval Mistrovskou školu pro rytce a cizeléry v Jablonci nad Nisou. Léta 1948–1953 strávil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde studoval u profesorů Jana Nušla a Bedřicha Stefana.
Po ukončení studií zamířil do Plzně – pracoval pro plzeňskou Škodovku jako učitel a později jako zaměstnanec propagace. Od roku 1956 se věnoval převážně výtvarné činnosti a současně vyučoval v Lidové škole umění v Plzni. Břetislav Holakovský od roku 1953 pravidelně vystavoval na členských výstavách plzeňské pobočky Svazu československých výtvarných umělců (SČVU). Po roce 1989 provozoval několik let Galerii Art Domaru v Plzni-Radčicích. Galerie stále existuje v internetové podobě.
V roce 1946 byl přijat za člena Komunistické strany Československa. V politických a veřejných funkcích působil celý život. Aktivně působil ve Svazu československých výtvarných umělců, po roce 1989 v Unii výtvarných umělců plzeňské oblasti. V roce 1987 byl Břetislavu Holakovskému udělen titul zasloužilý umělec. Břetislav Holakovský zemřel v Plzni 29. července 2018. Téhož roku obdržel in memoriam Pečeť města Plzně.
Pro veřejný prostor vytvořil Břetislav Holakovský řadu realizací – domovní znamení, interiérové i exteriérové plastiky, monumentální sousoší. Vždy se snažil respektovat architekturu místa, do kterého bylo jeho dílo určeno. Jeho oblíbeným materiálem byl kov, ale využíval i beton, kámen, umělý kámen či umělou pryskyřici. V jednom z bilančních rozhovorů Břetislav Holakovský zmínil, že uvažoval o specializaci rytce poštovních známek. Tepaný kov a „těžká“ sochařina mu však vzhledem k fyzickým předpokladům vyhovovaly lépe. V mládí se v Praze několik let věnoval boxu a fyzickou sílu využil i v umělecké tvorbě.
S dílem Břetislava Holakovského se můžeme setkat v Plzni, na mnoha místech západních a jižních Čech a také na rodném Ústecku. Jeho realizace poplatné režimu socialistického Československa byly z veřejného prostoru po roce 1989 odstraněny – Zeměkoule, která zdobila betonovou rampu již zbořeného Domu kultury ROH v Plzni, sousoší Dělnická soudržnost, které stávalo před Městským úřadem v Třemošné, a další. Mnohé z jeho prací však můžeme stále obdivovat na původních místech – namátkou v Plzni je to plastika Holubice na fasádě transfuzní stanice, sousoší Jaro – Léto – Podzim – Zima ve Žlutické ulici na sídlišti Lochotín, reliéf Loď církve v prostorách Korandova sboru.
Z mimoplzeňských realizací připomeňme plastiku Křídlo vědění před základní školou v Kaznějově či rekonstrukci sloupu se sochou sv. Antonína Paduánského z roku 1996 na Mírovém náměstí v Ústí nad Labem.
Pravděpodobně nejznámější Holakovského dílo – funkční betonovou plastiku Medvědi ze 60. let 20. století najdeme při vstupu do areálu plzeňské ZOO. Oblá těla dvou sedících medvědů nalákají ke hře nejedno kolemjdoucí dítě.
Osobní fond Břetislava Holakovského je uložen ve Státním oblastním archivu v Plzni.
Ludmila Novotná, Státní oblastní archiv v Plzni, 1. oddělení
O autorovi
Mgr. Ludmila Novotná působí jako archivářka ve Státním oblastním archivu v Plzni, 1. oddělení, Plzeň (Sedláčkova ulice).
